Nemoc je proces naslouchání tělu a duši…

Když ztratíme rovnováhu mezi tělem a duší, nastává nemoc a tělo nám dává informaci (bolesti, zažívací potíže, závrať atd.), že ve svém životě děláme něco špatně. Zaujímáme chybné postoje, žijeme v chybných představách a prožíváme pro nás neprospěšné pocity, aniž bychom si to vše uvědomovali. Jinak řečeno: nemoc je jen fyzickým vyjádřením našich vlastních destruktivních pocitů a našeho obviňování se. Naše nemoc je čistě naše, a proto za ni nemůžeme obviňovat druhé. Ale nikdy bychom za ni neměli obviňovat ani sebe. Pokud si uvědomíme své chybné postoje a zkorigujeme svoje jednání, pak se tělo začne samo uzdravovat . . .

A opět můj oblíbený Aristoteles: Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda…

Respektujme své tělo a buďme k němu laskaví.

Nemoc je jen vyjádřením toho, že jsme se z nějakého důvodu vzdálili od lásky, kterou ve skutečnosti všichni jsme, nebo že jsme na ni zapomněli…

Uvnitř každého je krása a každý může být lásky bdělý.

Vždy je tu možnost a na mě je, kterou si vyberu…

Buďme k sobě a také k sobě láska-ví!